Je to takové ožehavé téma, to sebevědomí. Kdyby se nad námi mohlo vznášet a pozorovat, co všechno se prodává s cedulkou a jeho jménem, koukalo by jako puk. Někdy se zdá, že sebevědomí si pláclo nad smlouvou s oděvními firmami, vyhlášenými restauracemi, nutričními a jinými specialisty. A kdo u nich nenakupuje, není úspěšný a nemůže být sebevědomý. Na mém kurzu asertivity a zdravého sebevědomí pak slýchám „já chci být víc sebevědomá, když na mě šéf křičí, ustát to a nebát se. Být jako on, sebejistá, pěkně mu to vrátit.“ nebo „chci mít takovou sebedůvěru jako můj bratr. On vždycky každýho setře a ostatní z něj mají respekt.“. Na posledním kurzu říkala jedna mladá účastnice „ve škole se na mě vždycky sesypou, že jim mám dát opsat úkol, na kterým jsem pracovala do tří do rána. A já se bojím jim ho nedat, i kdž mě štvou, protože nejsem tak oblíbená, tak „in“.
Zdravé sebevědomí
Mám jednu dobrou zprávu. Sebevědomí totiž vůbec nemá žádnou šablonu, žádnou univerzální podobu. Každý z nás, když se narodil, byl zcela sebevědomý. Každé narozené děťátko přesně ví co cítí, co potřebuje, a umí to dát najevo. A to je skvělá zpráva, protože vaše tělo si tenhle pocit zdravého sebevědomí pamatuje. Někde uvnitř máte uloženo „vím jaký jsem“, „vím co chci“, „vím co cítím“, „vím jak si říct o to, co potřebuji“, atd. Jde o to se k tomu dostat. A zkoušet si to znovu dovolovat. Instatní rada*: protože málokdo v životě zažíval převahu akceptace „můžeš to chtít jinak“, „povídej mi o tom, co si myslíš“, „rozumím tvému zklamání“, „můžeš plakat“, „řekni mi, co potřebuješ“. Zkuste si to dopřát teď, sami sobě. Vezměte jednu věc, se kterou nejste sami na sobě spokojeni. Zavřete oči, představte si ji, a obejměte ji. Jen tak, beze slov, ale vřele a doopravdy. Bez tlaku na změnu. Uvidíte, že když se sami sobě víc přiblížíte, začnou přicházet nová porozumění, nové prožitky a úleva.
Pokud jste ono „přijetí“ zažívali od svých blízkých, tleskám a gratuluji. Časteji se ale setkávám s takovým tím „ale prosím tě, snad se neděje nic tak strašnýho“, „to snad vydržíš ne?“, „nechovej se jako malá“, „prostě život není spravedlivej no“, „kluci přece nebrečej“ a podobně. To je bezva cesta k nízkému sebevědomí.
Sebevědomý člověk
Abych to shrnula. Sebe-vědomý člověk je ten, který se zná. Ví, co prožívá, co chce, co nechce. Ví, že je originální, a tudíž nesrovnatelný s ostatními. Takže to nepotřebuje dělat (a trápit se tím, že nemá nejlepší vlastnosti všech lidí kolem). Instantní rada*: prvním krokem, jak si zvednout sebevědomí, je zeptat se sám sebe, co v sobě chcete oživit. Protože uvnitř sebe máte úplně všechno, jen jste možná neměli prostor si to zkoušet. A jakmile začnete zkoušet, úměrně se začne zvyšovat Vaše sebedůvěra. Vidím to na účastnících mých kurzů asertivity a zdravého sebevědomí. Nejprve sami nevědí, co chtějí změnit. Pak to společně objevíme a dáme tomu konkrétní podobu. Pak je naučím jednoduché asertivní techniky, začneme je zkoušet a pozorovat změnu. A to, co bylo v sobotu ráno ještě úplně nemožné, najednou přichází. A v neděli odpoledne už je to tam s námi!
Když si začnete víc věřit, protože už se vám něco podaří udělat jinak, navštíví vás moc příjemný pocit sebe-jistoty. Klidu. Lehkosti a úlevy.
Nenechte si nakukat, že sebevědomí má nějak vypadat. Nemá. Jde jen o to, jestli vám to uvnitř ladí a cítíte se dobře.
Chcete přijít prozkoumat své sebevědomí? Ráda budu u toho a společně jej oživíme. Mrkněte na termíny kurzů nebo pište, volejte. Nebo sledujte Facebook
Kurzy asertivity. Absolventce kurzu asertivity Veronice děkuji převelice za možnost uveřejnit její obrázky z kurzu. 
* Instantní rada je jen jedna z možností asertivní komunikace, kterou můžete udělat. Protože možností je vždy desítky, a asi by to nikoho nebavilo číst. Chcete být asertivní? Naučím Vás to.